V turistických bedekrech jsou návštěvníci Prahy informováni, že město je díky svým stavebním a uměleckým památkám vedeno v seznamu světového kulturního dědictví. Záštita UNESCO však pomíjí jeden naprosto výjimečný fakt: Praha se pyšní největším počtem evidovaných strašidel na čtvereční kilometr. Žádná světová metropole neoplývá takovým množstvím duchů, strašáků, příšer, ďáblů, vodníků a zjevení v středověkých domech, palácích a tmavých zákoutích romantických uliček. A že si Pražané svých strašidel považují, zbudovali jim na nárožích Nové radnice pomníky. Sochy Železného rytíře a rabiho Löwa upozorňují příchozí, že vstupují na území opředené bájemi a pověstmi, které stojí za to studovat. Celoživotními badateli byli v tomto oboru dva význační humoristé, pánové Jiří Winter – Neprakta a Miloslav Švandrlík. Sumář jejich výzkumu předkládáme čtenáři v monografii, činící si nárok na kompletní sbírku pražských strašidel, s nimiž se oba tvůrci nejspíš osobně setkali, důkladně a osobitým způsobem je popsali a portrétovali.

„Praha – leží tady jako na dlani. K potěše každého oka, tu i cizozemského. A je možno ji malovat, fotografovat, lze ji filmovat a lze o ní vykládat z hledisek historických, estetických ba i turistických. Ale my vás zveme na úplně jinou prohlídku Prahy. Vezměte si s sebou pro jistotu trošku mandragory nebo sušené netopýří ucho, nebo máte-li po ruce posvěcený škapulíř, neboť naše cesta povede místy věhlasných pražských strašidel, duchů a mágů.

Chodci i jezdci se v ulicích Prahy chovají nenápadně a docela obyčejně, jako by ve zdech tohoto města neexistoval intenzivní život duchů, strašidel a démonů. Neinformovaný pozorovatel by mohl dokonce soudit, že Pražané jakékoliv duchovno podceňují, přehlížejí, ba zamlčují. To je ovšem dojem naprosto povrchní, neboť které jiné město se může pochlubit tím, že postavilo pomník strašidlu, a to přímo vedle vchodu do radnice…“

Z komentáře Jana Wericha k animovanému filmu PRAŽSKÁ STRAŠIDLA