Jeho osud byl poznamenán neúspěchem a řadou životních selhání. Každé povolání, kterému se začal věnovat skončilo brzy jeho propuštěním. Celý život byl odkázán na podporu svých příbuzných a trpěl neustálými obavami z životních nejistot - malování se stalo jakýmsi ventilem, který uvolňoval toto duševní přepjetí. Našel ovšem naprosto vyjímečný expresivní výraz, který čiší z každého jeho díla. Ovšem ani toto jeho snažení nenašlo odezvu v okolí. I přes uznalá prohlášení některých malířských veličin zůstával ve stínu zájmu a až jeho smrt odstartovala jeho slávu. Camille Pissaro k jeho osobě poznamenal: "Tento člověk se buď zblázní nebo nás nechá všechny daleko za sebou." Obojí se splnilo.