Příběhy o církvi, o lásce, manželství a rodině, o pokoře a pýše, o životě na faře v Žakovce."Pán Bůh nás nebude soudit za to, co jsme nemohli udělat. Ale za to, co jsme mohli, a neudělali jsme."V duchu neobyčejné velkorysosti se nese text otce Mariána Kuffy, inspirovaného pastýřem, který jde za zbloudilou ovcí kamkoli, jen aby ji dovedl zpátky. Jde do veřejného domu mluvit s prostitutkami, otevře nové a lepší obzory dezorientovaným mladým lidem, jede si v noci pro mnohokrát zbloudivšího bezdomovce, který mu potolikáté volá odkudsi z telefonní budky, osloví s nabídkou pomoci i mafiána, postará se o umírající lidské trosky. “Pro mě je zajímavá každá nesmrtelná duše,” říká. Hříšníkům vrací důvěru v Boží milosrdenství, věřícím pak připomíná, že hříšníci opustili církev právě proto, že křesťané nežijí, jak by měli. Vyzývá křesťany především k opravdové pokoře před Bohem a k nesobecké lásce. Naléhavě věřícím doporučuje, aby se nad nikoho nepovyšovali a nepomlouvali druhé, ale raději se za ně modlili a prokazovali jim dobro.