Předkládaná monografie rekonstruuje podrobný, komplexní a věrný svět apoštolského nuncia v Praze v letech 1920-1950. Do značné míry proto autor rozlišuje, z jakých poměrů a v jaké době do Československa přicházel, jaké diplomatické zkušenosti měl za sebou a jaké povědomí si o Československu před příjezdem do Prahy utvořil. Jádrem práce je nunciův pobyt v zemi, kde se vatikánské představy srážely s československými, a současně nunciovy názory s očekáváními státního sekretariátu, což z každé nové diplomatické mise činilo jedinečnou zkušenost. Postava každého apoštolského nuncia byla do značné míry fenoménem československo-vatikánských vztahů první poloviny 20. století, do níž se současně zrcadlily nejen všechny politicko-nábožensko-kulturně-sociálně-hospodářské jevy malé středoevropské republiky, ale též odráželo úskalí a překážky doby.