Nový Jo Nesbo Krev na sněhu v českom jazyku.

Nedokáže jezdit autem pomalu, je měkký jako máslo, příliš snadno se zamilovává, jestliže se rozčilí, ztrácí hlavu a je mizerný v matematice. Něco málo přečetl, ale moc toho neví a rozhodně nemá takové znalosti, které by byly k něčemu užitečné. A píše pomaleji, než roste stalaktit. K čemu se tedy hodí? Je skvělý zabiják. Nemusí přitom jezdit autem, zabíjí většinou lidi, kteří si to zasluhují, a nejsou to žádné složité počty. Alespoň prozatím nebyly. Dokud od šéfa nedostal nový úkol: vyřídit jeho manželku.

Pozrite si ukážku na knihu Krev na sněhu od Jo Nesba: TU

Ukážka z knihy Krev na sněhu:

Nikdy jsem se taky neseznámil s jeho novou ženou, jenom Pine pořád mlel o tom, jaká je to kost, kolik by mohl nahrabat, kdyby měl na ulici pár takovejch koček jako vona.

"Většinou bývá přes den sama doma," pokračoval Hoffmann. "Alespoň mi to tvrdí. Proveď tu práci, jak uznáš za vhodné, Olave. Věřím ti. Tím míň toho budu vědět, čím líp. Chápeš?"

Přikývl jsem. Čím míň, pomyslel jsem si. Tím líp.

"Olave?"

"Ano, pane, chápu."

"Dobře."

"Dejte mi do zítra čas si to rozmyslet, pane."

Hoffmann povytáhl pečlivě upravené obočí. Nevím toho o evoluci a podobných záležitostech zrovna moc, ale nebyl snad Daršin toho názoru, že existuje jenom šest univerzálních várazú obličeje, které vyjadřují lidské emoce? Netuším, jestli má Hoffmann šest lidskýc hemocí, ale vzhledem k tomu, že pouze pozvedl obočí, místo aby mu zřetelne klesla brada, se domnívám, že chtěl nejspíš vyjádřit jen lehký úžas kombinovaný s reflexí a inteligencí.

"Právě jsem ti prozradil podrobnosti, Olave. A ty teď - po tomhle - zvažuješ, že bys to nevzál?"

Výhružka byla sotva slyšitelná. vlastně jinak - nějaké náznaky bych sotva zacyhtil, jsem totiž zoufale nemuzikální, pokud jde o rozpoznávaní podtótú a nadtónú v tom co lidi říkají. takže se dá předpokládat, že ta výhrúžka byla naprosto zřetelná. Daniel Hoffmann měl jasné modré oči a černé řasy doel i nahoře. Kdyby byl holka, myslel bych si, že je má nalíčené. Nevím, proč to zmiňuju, nemá to s věcí nic společného.

"Nestihl jsem odpovědět, než jste mi ty detaily prozradil, pane," namítl jsem. "Dám vám odpověď večer, stačí to, pane?"

Zadíval se na mě. Vyfoukl kouř z doutníku mým směrem. Seděl jsem tam s rukama v klíně. Hladil jsem si lem bekovky, kterou jsem neměl.

"Do šesti, odpověděl. "Pak už v kanceláři nebudu."

Přikývl jsem.