Bestseller pozitívního myšlení! Slovenské mutace se prodalo 27000 kopií!Principy sebepřijetí, odpuštění, zrcadlení, přitažlivosti a rezonance,pozitivního myšlení, odpoutání se od rodičů, pochopení nemoci, rozpuštěníbolesti, vztahů a rozchodů, rozpuštění bolesti, vyřešení "problému",zanechání boje, naslouchání srdci, vnímání symbolů života, osvobození se odžalu jiných, důležitosti nepřetvařování se, škodlivosti slibů, přijetí cizíi vlastní smrti, energie z tvoření, rebelie, meditace, důležitosti děkování,chválení, nezesměšňování, neposuzování a v neposlední řadě úcty k milovanéZemi.Kniha jednoduchou formou, vhodnou pro prvňáčky, vysvětluje principysebepřijetí, odpuštění, pozitivního myšlení, odpoutání se od rodičů,pochopení nemoci, rozpuštění bolesti, vyřešení "problému", zanechání boje,naslouchání srdci, vnímání symbolů života, osvobození se od žalu jiných.Přijde i na zákony zrcadlení, přitažlivosti a rezonance, důležitostinepřetvařování se, škodlivosti slibování, přijetí cizí i vlastní smrti,energie z tvoření, rebelie, meditace, ale i na důležitost děkování,chválení, nezesměšňování, neposuzování a v neposlední řadě na úctu kmilované Zemi.Autor vás nenucenou a pozitivní cestou navede na znovuobjevení vlastníhodítěte v sobě, opět se z vás pokusí stvořit přirozené blázny a pošeptá vámnávod, jak se stát bytostí, která vezme vlastní život do svých rukou,převezme zodpovědnost za své činy a opustí současný Matrix. Baričák totižnevěří na změnu přes politiky a jiné postavičky. Jeho rovnice je jiná ajednoduchá: změňte sebe a změníte svět. Dejte dětem lásku a ty změní zítřek.Pavel "Hirax" Baričák(1971 - 2071)Vnímáme jen to, co jsme připravení vnímat, a já nejsem nic jiného nežobyčejné médium, přes které teče to, co je v každém z nás. Nebýt totižpřírody, lásky, psaní a jiného tvoření, měl bych v duši chlév. Veskutečnosti nejsem ani spisovatel, hudebník, cestovatel, fotograf, filozof,obchodník, poeta, bloger či textař. Jsem obyčejná, a tedy zázračná duše.Tak, jako vy. Dělám přešlapy, padám, směju se, spěchám a následně sezastavuji, abych si nádherný život, ten překrásný dar, který se mnohokrátjeví jako nejtvrdší kámen utrpení, opět pohladil, umyl slzami a ocenil.Sním, prosím, přijímám a děkuji. Tady a teď. Není hezčí cesty...Ukážka:Když je rozchod těžkýUž se to možná stalo i vám. Případně to znáte ze svého okolí: muž a žena,kteří spolu strávili nějaký ten rok, se neumějí rozejít - v jejich vztahuvybuchla bomba s nápisem "problém", ale navzdory zradě, zklamání, nudě,rozdílnosti povah, narůstajícímu neporozumění či nedůvěře jim nějaká tajemnásíla opětovně sráží čela. Děje se to zas a znovu, je to emocionální peklo vpostupnosti: rozchod, chvilkový nádech, tesknění, absence druhého, návrat,nové sliby (ale ve skutečnosti staré a prázdné), opětovné karamboly,neshody, ty stejné třecí plochy (lidé na sebe křičí, ale neslyší se), novýrozchod a tak stále dokola jako na housenkové dráze.Pokud se rozejitý pár vrátí do starých kolejí, nečekejte, že se něco změní.Dojde většinou zase k rozchodu, protože tyto duše narazí na přesně ty stejnémantinely jako předtím. A co je přitáhne? Někdy prožité roky a setrvačnost,strach žít chvilku sám, absence síly najít studnu vlastního štěstí v soběsamém. U žen se často setkáváme i s vypočítavostí, ke které ji nedohnalnikdo jiný jako hloupě se chovající mužské nadřazené pokolení: otestuje sinového partnera, a když nový sameček v porovnávacích zkouškách projde, vrátíse lišácky ke starému, ověřenému, najednou opět "dobrému". Dotyčná všakklame sebe sama, ale o tom jsme si už psali. A někdy je ležatou osmičkouopětovného spojení nezodpovědně vyslovený slib z minulých životů...Lidé by měli být zodpovědní za své myšlenky a tím spíš za vyslovené věty.Sílu myšlenky určíte vloženou intenzitou víry a naděje do konkrétníhozáměru. A tak mnohokrát pár balancuje i rok v období vztahových kopanců aopětovných návratů. Ne a ne se rozejít, přičemž si neuvědomují, že za tímmůže být právě slib z minulých životů: "Budu s tebou až do konce světa."Klamou se slovními spojeními "osudový partner", "láska na celý život","vesmírné protiduše", ale ve skutečnosti je za tím silná energetická vazbavysloveného přání například i v některém z minulých životů.Já vím, že ve stavu zamilovanosti to pár hledící si navzájem v magickémopojení do očí myslí s větou: "Budu tě milovat do konce života," smrtelněvážně. Jenže to je stav, kterým jste naplněni v probíhajícím okamžiku a užzítra to nemusí být pravda. Měníme se, každým dnem na nás působí novéudálosti, okolnosti, potkáváme nové lidi, rosteme přes pády, bolesti,nemoci, úmrtí. Všechno nás tvaruje a mění. Ježíš či Buddha mohli slibovat,protože věděli, co bude za dvacet let, ale my bychom neměli slibovat nic.Neznáme boží plány, už zítra tu nemusíme být. Anebo se nám stane něco, coobrátí celý náš život za vteřinu naruby. A slib visí ve vzduchu a čeká...Také u svatebních vět by lidstvo mělo pozměnit formulaci na něcopozemštějšího: "Budu se snažit být ti co nejlepším partnerem po celý život.Dám za tebe duši, tělo i rozum, když to tak budu cítit. Chci tě dělatšťastnou, dokud bude pro to moje srdce bít." To všechno je v pořádku. Dokudsliby nezatížíme vyslovením období jejich platnosti, a tedy slovy navždy,věčně, na věky věků... A to už se vůbec nechci dotýkat křesťanských dogmat:"Co Bůh spojí, člověk nerozdělí." Bůh nic nespojil, spojil to zase jenčlověk. Bůh nemá zástupce na zemi, papeže či kněží si vymyslel taky jenčlověk. Prosím tedy, aby se celovesmírné Lásce nvkládalo do úst něco, co sní nemá naprosto nic společného a za čím je obyčejný, vypočítavý a bojácnýčlověk. Slib si totiž vynucují jen ti, kteří se bojí. Dohody a vztahyzaložené na strachu vyžadují hodně energie. Naopak, co je vystavěné nalásce, energii násobí a už vůbec nemusí být potvrzeno před oltářem čizástupcem města s medailí "za vytrvalost" na hrudi (každý z nás ví, za jakouvytrvalost). Zapomeňte na to, že nejvyšší identita Lásky čeká odnedokonalých lidských tvorů lži.Abych však jen nelámal hůl, posledních pár vět kapitoly věnuji možnémuspojení dvou tápajících duší. Pár nemůže nadále existovat v pokračujícímvztahu, pokud se partneři nebudou mít zájem změnit. Je to o rozhovoru,pochopení, toleranci, o změnách osobních pravidel, překopání žebříčkuživotních priorit, chtění, ale hlavně o tvrdé práci na sebe samém. Žel, lidétak neradi vynakládají úsilí tímto směrem. Proto to někdy za ně udělá čas.Píši o případech, když se pár rozvede a po pěti letech se opětovně vezmou.Už jsou to však úplně jiné bytosti, které mají něco odžito, roky jepřiučily. Nejsou to už zmatené a utrápené duše zatlačené okolnostmi do rohu,stále opakující ty stejné tahy.Jak se zbavit "kletby" nerozvážně vyslovených slov? Přesně stejně, jak k nídošlo. Obejmout se, poděkovat si, zůstat přáteli a vesmíru vzkázat, že užstačilo, že jsme se tehdy tak trochu kopli a ať na tuto objednávku zapomene,že ji chcete s omluvou stornovat. Slovem, myšlenkou, celou myslí, skutkem.Jednou se bude princip zodpovědnosti za myšlenky vyučovat na školách. Natabuli bude napsané: Méně vět a více slov. Takových, které si skutečněpromyslíme, procítíme a zodpovědně je pak odevzdáme budoucnosti. Pokud takneučiníme, nic zlého se v konečném důsledku nestane. Jen si to daný člověkještě párkrát odžije na vlastní kůži. Znova se bude zamýšlet, proč tak"trpí", jakou to dostal ďábelskou smyčku při narození do vínku. Odpověď? Jento, co si sám vybral a přál. Nezapomeňte, žijeme v dokonale harmonickémsvětě, a tak bychom měli přestat řešit myšlenkou či slovem, protože nic ztoho, co vytvoříme, se neztratí.