Druhý diel knihy Hotel v Paríži - Izba číslo 1 od autorky Emmy Marsovej teraz prichádza v českom jazyku pod názvom Hotel v Paříži - Pokoj č. 2.

Paříž, hotelový pokoj pozdě odpoledne... Annabelle a Louis se v pokoji číslo jedna v Hotelu des Charmes poddávají svým touhám ve vášnivých objetích, do největších podrobností zkoumají svá těla a plní si svá nejtajnější erotická přání. Jenže stín tajemné minulosti mocné rodiny Barletových postupně dopadá i na i jejich štěstí... Druhý díl erotické trilogie, která je považována za francouzskou odpověď na Fifty Shades of Grey.

Ukážka z knihy: Hotel v Paříži Pokoj číslo 2

Komorník, jenž na mě čekal u vchodu v nádherné livreji a se svícnem v ruce, jen znásobil múj pocit, že se jedná o výpravu do minulosti. Museli ho upozornit, že přijdu sama a že na sobě nebudu mít večerní dress code, protože mě oslovil jménem.

„Dobrý večer, slečno. Jste Elle, viďte?“

„Ano.“

„Vaše šaty na vás čekají v šatně po vaši levici,“ ukázal a ustoupil, aby mě nechal projít.

„Děkuji.“

„Pomohou vám je obléknout.“

Uvnitř, kde už se to hemžilo pány v jednotných černých fracích a dámami v pestrých šatech, se mě ujala mladá žena s černými vlasy, jejichž kudrny jí splývaly přes uši. Vúbec mi neposkytla čas najít pána domu.

I když interiér byl jen spore osvětlen svíčkami, uvědomila jsem si, jak je krásně zařízený a dokonale zrekonštruovaný podle originálu. Jak jsem mohla posoudit, výsledek stál Louise několik let trpělivosti a celý jeho majetek. Dal se v něm rozpoznat neopompejský styl sousedního paláce Duchesnoisových, tady však byl rafinované dovedený k dokonalosti. I ten nejmenší květinový vlys byl ozdobený jemnou zlatou linkou a všude na stropech visely girlandy a reprodukce antických hudebních nástroju, lyr, aulos a hárf, se sedícími ptáky z ráje. Od mé poslední návštěvy se ještě pár detailu, pár tahu štétcem a kartáčkem změnilo.

„Líbí se ti to?“

Zrovná jsem si oblékala úzký ružový korzet, který pro mě Louis vybral pod saténové šaty stejné barvy, když se u mého ucha ozval jeho teplý hlas. S ním ke mně zavanula vúně vanilky a levandule, kterou jsem už dúvěrně znala, vázala se k tolika vzpomínkám a byla příslibem tolika rozkoší. Cítila jsem jeho dech na neposlušných kadeřích, které mi z umné načesaného drdolu sklouzly dolu na krk. S Louisem Barletem jsem žila už několik měsícú, ale stále dokázal pouhou přítomností rozechvét celé mé tělo, mého ducha i nejtajnější myšlenky. Ješté pořád jsem se chvěla, když mi na rameno položil svou něžnou ruku. Cítila jsem, jak pálí.

„Pověz...“ trval na svém. „Jak se ti to líbí.“

Mluvil o mých šatech, o renovaci našeho bydliště, o všech těch dokonalých detailech, nebo o večírku a o té nejextravagantnéjší kolaudaci, o jaké jsem kdy slyšela?

„Ano, je to nádhera.“

„Ješté počkej... Tohle je teprve začátek.“

Otočila jsem se k nému jako panenka a on k pŕíslibu pripojil ješté i télo. Konečné jsem ho spatŕila. Stál pŕede mnou hrdé, jak jsem mu to dovolovalo zranéné koleno, púsobil mimoŕádné elegantné a byl dokonalou reinkarnací svých romantických chimér. Mél na sobé kostým dandyho, tmavomodrý a perfektné ušitý redingot, zlatou vestu, hedvábím protkávaný šátek, krémové kalhoty a boty s psími dečkami.

Pŕečetl si v mých očích, jak mé fascinuje, a okamžité to uvedl na pravou míru:

„Samozrejmé nemluvím o sobě... Ale o všem, co té tady čeká.“

Když jsem viděla jeho bezelstné nadšení, okamžitě jsem si vzpomněla na jeho bratra. Zdržela jsem se však všech poznámek a podpořila jsem ho nejprve úsměvem, pak polibkem, potom dalším polibkem a citové výlevy jsem ukončila úklonou.

„Chápu, mylorde.“

V posledních měsících jsem akceptovala všechny fantázie, které pro nás vymyslel, nikdy mi nevadily a nevyhýbala jsem se jim. Jestliže jsme z Hotelu des Charmes vycházeli jen zřídka, neznamenalo to, že jsme zustávali jen v našem milovaném josephinině pokoji číslo jedna. Podle chuti a nálady mě Louis vodil do pokoju pojmenovaných po ostatních kurtizánách, slečne Deschampsové, Kitty Fisherové, Coře Pearlové, Valtesse de la Bigne a Liané de Pougy, a tam se se mnou miloval.

V každém z těch pokojú jsem si musela zvykat na hromadný sex. Ne snad že by mě Louis pújčoval jiným rtúm a jiným rukám nebo že by se múj vzácný milenec venoval jiným ústum, ale všude vládla atmosféra vydráždéné sexuality. Zjistila jsem, jaká je to rozkoš, milovat se pred cizíma očima, v blízkosti cizích těl, v souladu s jinými pohlavími, která si rovnéž přicházela nabrat z tohoto tyglíku nezbytnou pohonnou hmotu pro svá vlastní potešení. Z nenásytných milencu jsme se proměnili v libertiny, hladové toužící po voyerismu bez jakéhokoliv omezení. Ale ne-bylo v tom nie perverzního. Páry, které s námi sdílely lóže, byly jen pŕirozeným pokračováním slavných kurtizán a jejich dávných milencu.