Prozaické miniatury, v nichž se – stejně jako ve skutečném životě – ocitáme na nejisté půdě mnoha světů, modelů a neuvěřitelných pojednání. Jejich repertoár je široký – od autobiografických zpovědí přes postřehy poutnické, imaginativní, paravědecké a patafyzické až k črtám o politických, společenských a mediálních žvástech a pověrách. Patrik Linhart tyhle texty píše jako deník, vyhrocuje a domýšlí v nich všechno, co se kolem nás děje, a bere to jako službu, za niž ručí osobním nasazením. Pankáčovo hrocení může být trefné, čisté a osvobozující, ale také zbytečné a imbecilní. Paradox a ironie jsou zde doma.