Fibrilace síní je nejčastější klinicky významnou arytmií a kvůli narůstajícíprevalenci, dané zejména stárnutím populace, je považována za jednu zepidemií 21. století. Její důležitost je dána zejména vlivem na prognózunositelů, která je, kromě negativního vlivu arytmie na funkci srdce jakopumpy, ovlivněna zejména několikanásobně zvýšeným rizikem embolizačníchpříhod. Tato několik desetiletí známá skutečnost vedla nejprvek periprocedurální antikoagulační léčbě při elektrické či farmakologické verzina sinusový rytmus, posléze ke hledání těch pacientů, pro které je přínosnáchronická antikoagulační léčba. Tu donedávna reprezentovala léčba kumariny,zejména warfarinem, která má ale mnohá úskalí, kvůli nimž není jednoduchése vyhnout nedostatečné efektivitě, znamenající riziko embolizačních příhodna straně jedné, a nežádoucím účinkům léčby ve formě krvácivých komplikacína straně druhé. V posledních letech proběhlo klinické hodnocení několikanových antikoagulačně působících molekul, z nichž pro dabigatran,rivaroxaban a apixaban již máme dostatečnou evidenci pro jejich zařazení doběžného léčebného armamentaria. Naše publikace určená zejména internistům,kardiologům a neurologům a praktickým lékařům se věnuje v první řadě stálese vyvíjejícímu pohledu na indikace a kontraindikace antikoagulační léčby ufibrilace síní. Druhá, obsáhlejší část publikace se pak zaměřuje na všechnyčtyři výše uvedené molekuly z hlediska stupně evidence v jednotlivýchklinických situacích a zejména na praktické použití těchto léčebných modalit,se kterými v případě nových perorálních antikoagulancií teprve postupnězískáváme zkušenosti.