Existenciálně laděný román Zama (1956) je dnes obecně považován za jedno z vrcholných děl španělsky psané literatury. Líčí příběh životního ztroskotání způsobeného vytrvalým, leč demoralizujícím čekáním na slíbenou kariérní příležitost, jež nepřichází. Diego de Zama, královský úředník živořící kdesi na okraji španělské koloniální říše, prochází řadou frustrací a znovu svítajících nadějí, erotickými zmatky a konfrontacemi s vlastním lidským úpadkem a ponížením. Zoufalý pokus uniknout a vzít osud do vlastních rukou jej definitivně vzdaluje cíle a přivádí na hranici života a smrti.