Předkládaná kniha je souboremanamnéz, nasbíraných za 25 letautorovy praxe, které podává jakokrátké povídky, ale pravdivé adojemné způsobem, jakým tobeletrie nedokáže. Autor se v nichnesnaží ukázat nějaký systémnebo metodu, nechává každýpřípad mluvit sám za sebe.V těchto intimních portrétechskutečných osob se čtenář setkás homosexuálním profesorem,který si uvědomil svou orientaciaž ve svých sedmdesáti letech,s nepořádnou dívkou, která sepočůrává do postele vesvém příliš pořádném domově,s autorovým otcem, který odmítápoznat místo svého dětství, odkudrodinu vyhnali nacisté. Tím, žeGrosz převádí životní příběhysvých pacientů do povídek s(aspoň částečným) rozřešením,čtenáři umožňuje vidět, jakpsychoanalytický přístup můžepomoct lidem se – aspoň trochu –změnit anebo přijmout věci, kterénemohou změnit.