Zažil jsem na vlastní kůži pocit pacienta, kterému lékaři nedokáží pomoci, a nemoc a problémy se stále vrací a zhoršují. Prožil jsem, jaké to je, když lékaři zlomí nad pacientem hůl nebo nabízejí drastické řešení s nezvratnými důsledky (invaliditou). A zažil jsem ten úžasný pocit naděje, když jsem objevil, že řešení existuje, a pak pocit radosti ze skutečného uzdravení a velké hrdosti, že jsem to dokázal. Od té doby mne provázela touha podělit se o tuto naději se všemi lidmi. Moderní medicína a její stoupenci nás žádají, abychom akceptovali únavu, spoustu nemocí a ztrátu vitality jako přirozený projev stárnutí. Jak je však možné, že tyto příznaky postihují čím dál mladší lidi? To stárneme rychleji? Kolik je tedy dítěti, které dostalo cukrovku? Jak starý je potom 30-ti letý člověk, který dostal infarkt? Není náhodou všechno jinak?Jak je možné, že v posledním desetiletí přibývá tolik srdečních infarktů a tolik případů rakoviny? Jak je možné, že cukrovka byla před sto lety vzácným onemocněním a dnes se šíří jako epidemie? Kde je pravda? Věříte lékařům, kteří vás léčí? Věříte lékům, které vám předepisují?Kniha Nespěchejte do rakve by se také mohla jmenovat Zbytečné nemoci, protože to je přesně to, na co poukazuje. Moderní lékařská medicína úspěšně bojuje s důsledky nemocí, aniž by se příliš zajímala o příčiny. Tato kniha se zaměřuje především právě na příčiny a přináší často šokující odhalení. Připravte se na dávku emocí, až odhalíte zákulisí průmyslu, podobného továrnám na smrt.

Ukážka z knihy: Nespěchejte do rakve

Zdivočelá bunka

Po „osvobozcní" Československa spojenými vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 pŕichází doba „normálizacc”. Doc. Dr. Ing. Ivan DolejŠí CSc. ncní pohodlný novému režimu a je vyhozen z práce. Je nezamestnaný, což je trestné. Usedá tedy za volant kamiónu, aby prežil.

U sebe doma, v malé vesničee, mimo dohled tehdejších vládcu, si vy­budoval malou laboratoŕ, kde soukromé pokračuje ve svém výzkumu, kterému zasvétil celý svúj život.

Hledá totiž odpoveď na otázku: Jak vzniká zhoubné bujení?

Dnešní lékaŕská veda má problém. Protože nezná odpoveď na tuto otázku, nemá šanci najít lék. Když neznáme príčinu, nevime s čím bo- jovat.

A tak se metódy léčeni zhoubných nádoru podobaj í metodám kou- zelnikú doby kamenné. Léčíme metodou pokus - omyl a sem tam né- kdo prežije, aniž ve skutečnosti vubec vime proč.

Vysvétlivka:

Zhoubné bujení lidé tnezi sebou nazývají „rakovinu".

Pojmem „rakovina" se však označuje celá rada onemocnení, nejenom zhoubné nádory - napríklad leukémie apod. V této kapitole se budeme zabývat pouze zhoubným bujením neboli „nádorovým onemocnením", jak ŕíkají lékaŕi.

Existuje pouze 5 hypotéz vzniku zhoubných rakovinových nádoru, podložených solidními výzkumy, avšak ani jedna nedává uspokojivou odpoveď, protože každá z nich je zároveň popŕena jinými, stejné solid­ními výzkumy.

Príklad: Jedna hypotéza ŕíká, že rakovinu zpusobují néjaké špecifické geny. A skutečné se v nádorových bunkách našly geny, které ve zdravých bunkách chybí. Profesor McKinnel (USA) zajišťuje dúkaz - trans­plantuje jádro nádorové bunky do bunky zdravé. Dochází však k ob­rovskému prekvapení: místo, aby bunka pokračovala dál jako nádoro­vá a bujela, chová se jako zdravá!!! (Delí se dokonce dál na zcela zdravé buňky!).³⁾

Geny tedy nezpčisobují vznik zhoubných nádoru.

Jinými slovy: Pokud existuje néco, co zpusobuje vznik rakovinových nádoru, musí to zpusobit vznik nádoru vždy a nesmi to odporoval žádnému výzkumu.

Ivan tedy bledá jed noho společného j menovatele, který se vyskytuje u všech typu nádoru a který by splňoval tato kritéria. A našel ho.

Je bezpečné prokázáno, že nádorová tkáň je vždy kyselejší, než ostat­ní tkáné. Obecné se má za to, že je to dusledek zhoubného bujeni. Ivan si však položil otázku: „Co když to není dusledek, ale príčina vzniku nádoru?”

A náhle vše začalo do sebe zapadat jako puzzle...