Rozsáhlá povídka Pronásledovatel (El perseguidor) vyšla poprvé v roce 1959 v knize Tajné zbraně (Las armas secretas) a stala se klasickým dílem literatury 20. století.
Příběh posledních dnů saxofonového mága Johnyho Cartera vypráví jazzový kritik Bruno, který o něm sepsal úspěšnou biografii. Problémy s alkoholem a drogami, obsese i tragické události vrcholí Johnyho předčasnou smrtí. Iniciály Ch. P., jejichž nositeli Cortázar text věnoval, patří jazzovému hudebníkovi Charliemu Parkerovi, na jehož životě je postava Johnyho Cartera založena. "V tomhle stavu to Johny nemůže dlouho vydržet. Droga a nouze neumí jít ruku v ruce. Myslím na hudbu, která takhle přichází nazmar, na tucty nahrávek, do nichž by Johny mohl vtisknout svou osobitost, to, čím tak úžasně převyšuje všechny hudebníky. Vzpomenu si na jeho větu „Tohle už hraju zejtra“, a rázem se mi rozsvítí v hlavě, no ano, dává to ten nejjasnější smysl. Johny totiž vždycky hraje zítra a všechno ostatní zůstává daleko za ním, v tomhle dnešku, který on při prvních tónech hravě přeskočí."
Samostatně a s ilustracemi Josého Munoze vychází Pronásledovatel v českém jazyce poprvé. Nakladatelství B4U Publishing vydává ve stejné edici rovněž Cortázarovu povídku Shledání, kterou ilustroval argentinský malíř Enrique Breccia.