Rozdíl mezi centrem a periférií mělvždy spíš symbolický než reálnývýznam. Málokde se to projevujetak výrazně, jako v uměleckém výrazugenerace zpovídané Karlem Hvížďalouv této knize. Nejde v ní jen o běžné dialogys umělci, kteří hovoří o své tvorbě,profesionální dráze nebo osobním životě,ale vůbec o možnost myslet umění...Díky Hvížďalovým dialogům můžemevidět životnost umění, které kdysi vznikalov „zasutých zahradách“ a dnes patřík jednomu z konkurenčních kánonů,bez něhož by současná česká kulturníidentita nebyla vůbec myslitelná.