Autor se věnuje problematice autorského divadla. Uvedeným pojmem označuje divadlo, které si pro vyjádření svého pohledu na skutečnost vytváří vlastní pojetí divadelnosti – jako jednoty názoru, tématu a divadelních prostředků sloužících k jeho vyjádření. Všímá si zejména problematiky scénáře autorských divadel, u něhož není estetická funkce dominantní, slouží především formování materiálu pro potřeby inscenace, je spojujícím článkem mezi tématem a inscenační tvorbou. Uvedenou problematiku řeší především na příkladech z inscenací Studia Ypsilon, Divadla Husa na provázku, HaDivadla a Divadla na okraji. Další studie se týkají problematiky individualizace herecké výpovědi ve smyslu osobnostního herectví i souvislostí autorského divadla s hnutím otevřeného divadla a druhou divadelní reformou.