Monografie předčasně zesnulého brněnského teatrologa se na příkladu spolupráce ruských výtvarníků s Ďagilevovou skupinou Les Ballets Russes zabývá specifiky secesního jevištního tvaru v počátečním období, spojeném programově právě se secesní poetikou. Po seznámení s předpoklady vzniku Ďagilevova baletního souboru nabízí pohled na pozvolné pronikání principů této poetiky do divadelního umění skrze divadelní propagaci a všímá si také jejího vlivu na rozvoj masmediální komunikace. Ve stěžejní kapitole, věnované triumfu secesní scénografie na jevišti, autor analyzuje kategorii prostoru, teoretická východiska, repertoár a scénografii. Své analýzy pak průběžně konfrontuje s bohatým černobílým i barevným obrazovým materiálem, který je zakomponován přímo do textu.