Josef Karlík je nejen vynikajícím a nezapomenutelným hercem, jedním z nejpozoruhodnějších z těch, které jsme kdy na brněnských jevištích mohli vídat, ale také znamenitým pedagogem herectví. Soustavně se herecké pedagogice věnoval zejména v letech 1990–2003, tedy po svém návratu na Divadelní fakultu JAMU po nucené přestávce v letech „normalizace“. Texty publikované v tomto svazku vznikaly na okraji této pedagogické činnosti buď jako příprava na tuto práci, jako určitá osnova pro vedení jednotlivých ročníků, nebo také jako zpětná reflexe a určité shrnutí či pojmenování cesty, kterou se svými studenty, ale i pedagogickými spolupracovníky prošel.