Raymond Aron je příkladným svědkem, analytikem a teoretikem „krátkého 20. století“, i když se jeho konce už nedožil. Jak to výstižně formuloval francousko-bulharský historik idejí a literární teoretik Tzvetan Todorov, lze toto krátké 20. století charakterizovat – zejména pohlížíme-li na něj z Evropy – jako epochu boje demokracie s totalitarismem. Aronův intelektuální vývoj začal na prahu třicátých let přemýšlením o marxismu, jehož kritickou analýzou se zabýval celý život. Svým přátelům z mládí, z nichž nejslavnější byl Jean-Paul Sartre, se podobal v tom, že nikdy striktně neodděloval filosofické myšlení od politické angažovanosti, ale lišil se od nich tím, že se daleko více věnoval zkoumání ekonomických a sociálních mechanismů.