Knihu Nesamozřejmost vědy a techniky lze vymezil jako rozsáhláfilozofickou esej, jejímž námětem je evropská vědecká literatura od 16.do počátku 20. století v historických, kulturních, vědeckých afilozofických kontextech. Věda se zde ukazuje ve své nelinearitě, vespletitosti možných přístupů, jak chápat vědeckou literaturu nejenv jejích jednotlivých dílech, ale také jako celek. Vědecká literaturazde není ani samozřejmý, ani jednoduše konstruovatelný celek.Kniha jetedy pokusem o takovou konstrukci celku, která favorizuje spíšezachování původní složitosti než podřízení nutným zjednodušením, jimž semusí poddávat interpretace. Jednotlivá díla vědecké literatury jsouvčleňována do určitých významových okruhů, které kombinují historické avěcné hledisko -- díky tomu postupně vystupují okruhy jednotlivýchdisciplín nebo metod (architektura, mechanika, fyzika, téma přírody aživota, hospodářství, jazyka, matematizace atd.) Celý tezaurushistorického fondu se tak stává "záminkou" k široce strukturované úvazeo povaze novověké evropské vědy a o vztazích mezi technikou, vědou afilozofií.