Mezi texty věnovanými obecným etickým otázkám se poprvé objevuje ucelená práce z etiky oborové, zaměřené na specifický vztah mezi lékařem-operatérem a jeho pacienty. Právě v chirurgii, tedy v oboru, kde je kontakt pacienta s lékařem mnohdy minimalizován na vlastní kurativní výkon, je zapotřebí si uvědomit, že nemoc pacienta a etika lékaře se vzájemně ovlivňují a prolínají. Je proto bezpodmínečně nutné, aby si chirurg v zájmu své mravní výchovy i v zájmu svých pacientů osvojil psychologický přístup, nalezl dostatek času a empatie pro své pacienty. Jistě to není jen otázkou individuálního přístupu lékaře, celá situace podléhá vývoji jak v myšlení zdravotníků, tak laické veřejnosti, i změnám v celém zdravotnickém systému včetně výuky.Publikace, která přesně odráží jak specifiku chirurgického oboru, tak vnímání etických principů v dějinném kontextu naší země, by měla inspirovat k zamyšlení nejen všechny lékaře, jimž není lhostejná etická podstata problémů jejich pacientů, ale i generaci studentů, kteří se budou na vývoji a akceptaci morálky lékaře nejvíce do budoucna podílet.