Námětem knihy jsou dramatické životní osudy Emila Dlouhého-Pokorného (1867–1936), dnes takřka zapomenuté postavy veřejného života konce 19. a první poloviny 20. století. Na počátku bouřlivých 90. let se stal průkopníkem křesťanského socialismu v našich zemích a řadí se k zakladatelským osobnostem katolického politického stranictví. Patřil tehdy k několika málo osobnostem, které pochopily dobové evropské trendy a pokusily se v českých zemích rozšířit myšlenky křesťanské demokracie.Významné místo zaujímá také v dějinách české Katolické moderny jako literárně-uměleckého proudu a církevně opravného hnutí, které vystoupilo s apologií ideálů křesťanství a chtělo zastavit procesy sekularizace české společnosti. Stal se vůdčí osobností radikálního křídla modernistů v Čechách a byl znám jako břitký žurnalista a redaktor několika časopisů.V roce 1920 navázal na svou modernistickou minulost a stal se zakladatelskou osobností národní Církve československé (husitské) a zapsal se do jejích dějin jako budovatel a nekompromisní obhájce vize demokratické a moderní církve 20. století.Veřejné působení Emila Dlouhého-Pokorného je líčeno na pozadí jeho privátních osudů plných překážek a nepochopení, které zdolával se vší houževnatostí, poctivostí a oddaností víry ve svou pravdu.