Partituru své třetí symfonie dokončil skladatel v roce 1873. Premiéra se konala rok na to, spojené orchestry českého a německého divadla řídil Bedřich Smetana. Dílo je významným mezníkem v autorově tvorbě hned z několika důvodů. Od obou předchozích symfonií ho dělí osm let, během nichž se Dvořák vyrovnával se silnými novoromantickými vlivy. Cesta ke konečnému tvaru díla byla složitá, a symfonie je proto mimořádným problémem i pro editory. Byla první skladatelovou symfonií, jejíž provedení mohl slyšet a ověřit si tak nosnost svých symfonických koncepcí. Třetí symfonie byla rozhodujícím dokladem k žádosti o státní stipendium, o něž Dvořák roku 1874 požádal vídeňské ministerstvo a jehož získání mu umožnilo věnovat se kompozici. Kapesní partitura je součástí prvního Souborného kritického vydání děl A. Dvořáka.