- nová předmluva Marty Ottlové (cz./ger./eng.) - urtextové vydání na základě kritického vydání děl Bedřicha Smetany Druhý smyčcový kvartet z roku 1883, Smetanovo poslední komorní dílo, je zároveň i jednou z jeho posledních skladeb vůbec. Ač neexistuje vlastní přímý a autentický skladatelův výklad díla (jako v případě prvého kvartetu), žádný z vykladačů Smetanova díla nepochybuje o tom, že je i tento kvartet - jak vyplývá z četných skladatelových dopisů - jakousi osobní zpovědí. Za všechny alespoň jedna ze skladatelových výpovědí: Stran sazby této [první] věty jsem v rozpaku, věta je tuze neobyčejná ve formě a těžce k pochopení, jakási rozervanost vládne celou větou a bude, jak se mi zdá, dělat velké obtíže hráčům - je to následek mého nešťastného živobytí. Kvartet taky jisté rozpaky vzbudil - zcela nezvyklý ráz celé skladby, její stručnost, nespojitost a hutnost zůstaly ještě dlouho i pro Smetanovy ctitele jakýmsi projevem nezvládnutí tvůrčího procesu. Opak je však pravdou, toto dílo bezesporu předběhlo svou dobu a svou nekompromisností tak stavělo most mezi stoletími a právě díky výše zmíněným atributům se zařadilo po bok progresivním dílům 20. století. I v tomto případě vychází notový text edice ze Studijního vydání děl Bedřicha Smetany, svazku XV - Komorní skladby.