Byly to Slovanské tance pro klavír na čtyři ruce op. 46, díky nimž Antonín Dvořák dosáhl nečekaného mezinárodního věhlasu. Neomylný obchodní instinkt vedl Fritze Simrocka na začátku roku 1878 k tomu, aby požádal českého skladatele o zkomponování čtyřruční klavírní hudby, v níž by zúročil svůj původ: „Rád bych se Vás zeptal, zda byste neměl chuť napsat mi určitý počet, řekněme například 2 sešity ‚Českých‘ a ‚Moravských tanců‘ pro klavír na 4 ruce (na způsob ‚Uherských‘ od Brahmse), a sice s použitím originálně národních melodií, které by se Vám zdály vhodné a které by byly prostoupeny a sloučeny s Vašimi vlastními nápady.“ Věrný Brahmsovu vzoru, i Dvořák upustil od konkrétního ztvárnění jednotlivých tanečních typů. O několik let později byla Dvořákova reakce na nakladatelovo přání, aby druhou kolekcí Slovanských tanců prodloužil vlnu úspěchu, zpočátku zdrženlivá. Přesto se nakonec v roce 1886 s rostoucím elánem do nového díla pustil. Nové vydání obou řad Slovanských tanců vychází ze Souborného vydání děl Antonína Dvořáka. V obou případech bylo hlavním pramenem Simrockovo první vydání.