Senekova filozofie není původní, jeho díla vycházejí z různých pramenů, on však do nich vždy přidává svou zkušenost, své zaujetí, svou osobnost a vytváří z nich díla vysoké umělecké hodnoty a působivosti. Přispívá k tomu i jeho osobitý styl vyznačující se odporem k složitým souvětím a zálibou v úsečných větách, myšlenkově zhuštěných a formálně vyzdobených vším, co vymyslela rétorika. Seneca je velký učitel a rádce, jak se stavět k různým životním situacím. Hned v 1. listě Luciliovi píše: „Největší část života uniká těm, kdo dělají špatně, velká část těm, kdo nedělají nic, celý život těm, kdo dělají, co nemají dělat.“ Senekův mudrc se nebojí smrti, hluboce vnímá lidské city, miluje samotu a ticho, zná krátkost života i to, co jediné jej může učinit snesitelným. Ví, co je to ctnost, i to, že jen v ní je pramen štěstí. Vyzdvihuje chudobu a život podle přirozenosti. Zná povinnosti života ve společnosti. Nepohrdá otrokem, protože v něm uznává člověka a bratra. Je bohatý, protože pohrdá bohatstvím. Je svobodný, protože umí držet na uzdě vášně. Je důsledný, protože umí uvést v soulad činy se slovy.