Ačkoliv Matěj Václav Jäckel patří spolu Ferdinandem Maxmiliánem Brokofem a Matyášem Bernardem Braunem k nejvýznamnějším sochařům českého baroka, podrobná práce zabývající se jeho životem a dílem vyšla naposledy v roce 1940. Tato nová sochařova monografie se pokouší splatit tento dluh českých dějin umění a shrnuje mnoho zajímavých, dosud nepublikovaných poznatků a vyzdvihuje mimořádný význam umělce, který během své více než padesátileté intenzivní tvůrčí činnosti značně ovlivnil tvorbu dvou generací českých sochařů a připravil půdu pro nástup třetí.Působil tedy nejen na své vrstevníky, ale i na sochaře nastupující kolem roku 1710 a na českou plastiku pozdního baroka.

V úvodu knihy se autorka zabývá stavem současného bádání tj. uměleckohistorickou literaturou do roku 2011. Na základě archivních pramenů dále velmi detailně líčí Jäckelův život a písemnými zprávami doložené dílo. V následujících kapitolách přináší podrobný rozbor stylového vývoje Jäckelova díla, usiluje o co nejpřesnější zasazení jeho tvorby do dobového kontextu pražského barokního sochařství a všímá si návaznosti jeho projevu na české sochařství i výrazného vlivu Gian-lorenza Berniniho. Autorka dále shrnuje zákonitosti provozu Jäckelovy velmi výkonné a prosperující dílny, v níž působili jeho žáci a pokračovatelé, jimiž byli Antonín Jäckel, Jan Emanuel Jäckel, František Ignác Weiss, Jan Jiří Schlansovský, Karel Josef Hiernle, Richard Jiří Prachner, Zachariáš Hoffmann, Jiří Vatter a další.