Dělník ve sběrně starého papíru Haňťapracuje pětatřicet let ve sklepení sběrnyu stařičkého lisu.

Z hromad staréhopapíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďujeje ve svém pokojíku, čtesi v nich a tak je „proti své vůli vzdělán“.Celá novela je vlastně vnitřníHaňťův monolog, psaný sonátovouformou se spoustou stále se vracejícíchmotivů. Čtenář se seznámí s Haňťovouprvní láskou Mančinkou i cikánkouIlonkou, která zmizela v koncentračnímtáboře. Je svědkem každodenníhozápasu s horami papíru i s nekonečnýmidžbány piva, vyslyší Haňťovy citacefilozofů i jeho sny o důchodu,do kterého si odvede i vysloužilýmechanický lis.