Podivínský genius, velký mystifikátor, básník a melancholik napsal morbidní "povídku hrůzy" o záhadných vraždách v zamčeném pokoji. Strašidelný příběh napsal ve čtyřicátých letech 19. století a položil v něm základy principů detektivního žánru. Přivedl na scénu hrdinu, prvního velkého detektiva, Augusta Dupina, který metodou racionální analýzy, pouze na základě výpovědí svědků a nepatrného množství stop, objeví nepředvídatelného vraha. Poprvé tak použil techniku sdělení geniálních objevů formou dialogů mezi vševědoucím analytikem a jeho mírně nechápavým přítelem. Základní text evropské detektivní literatury čte Jiří Langmajer s neobyčejným citem pro tři základní polohy příběhu: hrůzná sdělení svědků, vypravěčův obdiv detektivových schopností a nadšení detektivního analytika z vlastní neomylnosti. V jeho interpretaci je Poeovo napínavé vyprávění, jež se vzápětí změní v dobrodružství ducha, skutečným posluchačským zážitkem.