Snad o ničem nebylo v dějinách písemnictví vyplýtváno tolik slov jako o lásce. Jsou o ní napsány stohy románů, miliony veršů a písní i svazky učených pojednání, jako bychom vůbec nevěděli, oč jde, a chtěli tomu tajemství znovu a znovu přijít na kloub. A přitom leží láska v samé a samozřejmé lidské přirozenosti. Láska je ovšem paradoxní, „láska je cit nevýslovný a matoucí“ (K. Čapek): není totiž jenom citem, nýbrž vztahem, do něhož se plete mnoho různých představ, touhy, poblouznění, citů a vášní, erotika a sex, romantika i rozum, náboženství i vůle a úsilí o dobro druhé osoby. Láska má mnoho proměn. Jiná je láska mládí a jiná středního věku, jiná je láska milenecká a jiná manželská, jiná je láska matky k dítěti a jiná taková, kde převažuje přátelství nebo erós – a každá z nich je láska, ale ne tak úplně, a ještě závisí na charakteru daných osob.A přece lze v té nepřebernosti udělat jakýs takýs pořádek – už staří Řekové znali čtyři základní rozlišení lásky – erós, náklonnost, přátelství a agapé čili láska duševní. Ambicí tohoto velkého výboru, jenž obsahuje jeden a půl tisíce citátů a epigramů těch nejmoudřejších a nejvtipnějších autorů evropské civilizace, je snaha toto veliké tajemství a paradox ze všech stran osvítit i ozřejmit – a také pobavit, neboť láska z nás mnohdy dělá hlupáky a také se nám často vysmívá.